Vyrazili jsme ze všech koutů světa na velkolepou slavnost do Dračího království. Cesta proběhla bez problémů a všichni se těší na královské turnaje. Jsou zvědaví i na oslavence: Draka ochránce.
Ale všechno je úplně jinak, než jsme čekali. Po příjezdu do tábora vidíme černé prapory, královský dvůr je potažen černým suknem. Nikdo neví proč. Královna to prý přikázala. Až večerní audience u královny nám dává odpovědi:
„Vítejte na mém dvoře. Jsem ráda, že jste přijali mé pozvání a že Vás poslové zastihli i na těch nejvzdálenějších místech. Vidím tu tváře známé i zcela nové.
Moje srdce pláče, je tak těžké Vám to říci. Ještě ráno byl den radostný jak růže a přípravy na velkolepou oslavu narozenin našeho Draka ochránce byly v plném proudu. Pak náhle ochladilo se a divný vítr vál, přinesl kletbu. Draka nám navždy vzal.“
A královna, v té chvíli nejsmutnější bytost na celém světě, pokračovala: „Je to tak, drak je mrtvý, nemá nás kdo chránit. Místo oslav budeme bránit vlastní zem. Přísahu věrnosti po Vás teď musím žádat. Až nadejde noc, u mohyly budeme věrnost přísahat.“
Jak řekla, tak se stalo: Večer skládají děti přísahu věrnosti Dračímu království: Na jejich cestě jim pomáhali strážci mohyly, kteří zahánějí strach nejen těm nejmenším. Nezaskočí je ani žhnoucí oči, ani dým vycházející z dračí tlamy.
Byl to dlouhý den… Dobrou noc, snad zítřek bude veselejší.
