Městečko Kamenorok leží kdesi v zapomenutém koutu Vysočiny, tak zapomenutém, že je těžké najít k němu cestu. Jeho obyvatelé jsou milí otevření lidé, které je radost potkávat.
Starostka Všeslava Neústupná, za svobodna Nespavá
Starostka Všeslava dělá čest svému jménu. Když se pro něco rozhodne, stanou se tryskomyši nejen z konšelů městské rady, ale z veškerého obyvatelstva Kamenoroku. Na druhou stranu je třeba přiznat, že její oslavy jsou nevídané a všichni nadšeně čekají, kdy nějakou další uspořádá. Aby ne. Vždyť dobrý mok a bohatou hostinu v místní krčmě, za kterou není třeba zlaťáky skládat, hned tak někde nemívají.
Smírčí soudce a notářka Dobromysla Rejpavá
Měšťany v rozepři usmiřuje, dohody a smlouvy stvrzuje. Jen ty zatvrzelé, kteří si říct nedají, předává starostce k „vyřízení“. Je povahy dobrotivé, a dohlíží i na to, aby rychtář místní pranýř příliš nevyužíval a zlotřilce domluvou usměrňoval. Avšak nenechte se ukolébat. Několik obyvatel Kamenoroku, kteří zažili výbuch hněvu této usměvavé notářky, si o těchto událostech šeptá jen velmi potichu a s velkou obavou.
Kronikářka a matrikářka Polyxena Kosmas-ová
Vdova po Ignatiu Kosmas-ovi (Vulgo Mazaný) – měšťanu z Kamenoroku, rozená Krejčí, manželská dcera Šebestiána Krejčího, soukeníka v Humpolci a jeho manželky Efrosiny (Rosina) rozené Tkadlec-ové z Kamenoroku.
Opečovává všelijaká lejstra úřední a vzorně zapisuje všechna narození i úmrtí do matričních knih i změny hraničních kamenů do knih pozemkových. Dění v Kamenoroku bedlivě sleduje a po okolí pátrá po všelijakých zajímavých příhodách, které pak do kroniky zapisuje.
Krčmářka Elvíra Sladkomilná
Vdolky, perníčky, palačinky, nákyp, ovocný koláč… Na cokoliv si vzpomenete, Elvíra vykouzlí se sladkým úsměvem. Ale má pochopení i pro tu druhou polovinu obyvatel, která raději kus kýty. A tak pravidelně posílá Ninoslavu na lov, abychom si v krčmě mohli pochutnat tu na kančích výpečcích, jelením gulášku nebo ještěrčích ocáscích na feferonkách. Pozor dejte, když se Elvíra kolem vašich vrátek prosmýkne a na návštěvu se sama pozve. Nejednu hospodyňku totiž už na pranýř dostala, protože neměla doma naklizeno.
Šenkýřka Tvořimila Pěnová
Než se Tvořimila přestěhovala do Kamenoroku, žila delší dobu na poutním místě u pramene zázračné vody. Ta bublající a bublinkující voda, lehce vonící po pukavci, dělala s návštěvníky divy. Největší účinky prý měla, když se navíc na hladině v korbelu vytvořila nazelenalá pěna. Od té doby prostě dělá první poslední pro to, aby nápoje, které v šenku roznáší, měly vždycky aspoň 10 bublinek. Lepší opatrovnici našeho elánu a zdraví si prostě neumíme představit.
Cirolog Živana Bujná
Od rána do noci pomáhá všem potřebným, s porouchaným zdravím si poradí, z každé bolesti vám pomůže a krev taky po její práci neuvidíte. Pokud je potřeba, najde způsob jak navodit dobrou náladu: Někomu stačí proti trudnomyslnosti pustit žilou a někdy stačí pustit žilou městské pokladně. Ale pozor, na své povolání je velmi háklivá. Není radno jí nazývat bradýřem, ranhojičem nebo bylinkářkou. To se se zlou potážete.
Rychtář Smil Flek z Nohavic
Ač postavou převeliký a přísný patron z povolání, skrývá duši poety. Hleďte, jak sám sebe představil:
Z přání naší vrchnosti,
byl Smil jmenován rychtářem.
S elánem a radostí,
tak přestal býti farmářem.
Po nástupu do úřadu,
začal plnit úkoly,
zda je záchod zbaven smradu
a děti chodí do školy.
Dnem i nocí v skrytu pátrá,
tak jak káže Všeslava,
zda děti nocí neplíží se a nehrozí jim šatlava.
Stolař Milek Mračen
Milek převzal po svých rodičích v Kamenoroku dílnu, v které vyrábí už 10. generace Mračenů dřevěný nábytek do našich sednic a síní. V každém domě i chalupě v okolí najdete alespoň jeden kus nábytku z Mračenovy dílny. Jeho lavice s protitřískovou úpravou jsou vyhlášené a vězte, že se bez obav můžete posadit i v místním šenku, pro který je také vyrobil. Jedinou potíž má, že u něj málokterý učedník vydrží: Na přesnost je pes, křivý řez neodpouští a přestávky v práci netoleruje. To pak musí učedníci za trest po nocích dláta a pilky brousit a čistit.
Hokynář Jonáš Obralvás
„Je nejproslulejším a nejlepším hokynářem široko daleko. Má vše, co hledáte, a dokonce i to, co nehledáte. Co nemá, tak sežene.“ Tak to hlásá vývěsní štít na jeho hokynářství. Pravdou je, že v posledních letech se Jonáš ze svého krámku ani nehnul. Spoléhá na své umění přesvědčit kohokoli, kdo jen projde kolem hokynářství, že vůbec nepotřebuje to, pro co si na trh přišel, ale nutně potřebuje koupit to, co mu Jonáš právě nabízí.
Lazebník Prokop Čistomil ze Slunečné
Hrdý majitel bahenních lázní „Slunovrat“ je znám svým bytostným odporem k nečistotě jakéhokoliv druhu. Ve svých lázních nedopustí, aby smítko na podlaze zůstalo, aby vlásek kazil dojem z připravené lázně. I o vaše tělesné blaho se stará. Nabízí skotské střiky pro povzbuzení organizmu, masáž pomocí bahenních bomb nebo prokrvení vašich zadních tělesných partií za pomoci březových metliček. Pro každého připraví nezapomenutelný zážitek.
Bard Věkoš Blud Koutecký
Věkoš strávil velkou část života cestováním a zdokonalováním svého pěveckého umu, než se nadobro usadil v Kamenoroku, kde obyvatele hladí na duši svým alt-tenorem. Původní krátká zastávka se změnila v trvalou, neboť v Kamenoroku našel spřízněné duše v Ječmeně a Žitomíře, s kterými si čmárá kresbičky na chlebové kůrky. Přiznává, že by jeho duše strádala, kdyby měl zase putovat sám, a smutnil by po společných chvilkách, kdy pějí s Annikou a Matoušem tklivé písně.
Prášek Ječmena Nakynutá
Kamenorockému mlynáři se nepoštěstilo míti synů. Jeho 2 dcery se tak musí učit mlynářskému řemeslu. Ta mladší, Ječmena, se už propracovala na pozici staršího učně – práška. Ale mnohem víc ji baví ochutnávat chleba. S gurmánským zasněným úsměvem říká: “Jak poznáte ten správný chleba? Ne pohledem, ne po čuchu, ale poví vám to sám zvuk kůrky. To křupnutí, které uslyšíte, mluví za vše.”
Smetiprach Žitomíra Nakvašená
Starší dcera mlynáře, Žitomíra, vidí na mlynářském řemesle jedinou dobrou věc: Když se totiž mouka dobře umele, pečou se z ní dobroty jedna radost. I proto je pořád jen mladším učněm. Její vášní je totiž pečení. Už mnoho let chrání vzácný recept na nejlepší chleba v celém Kamenoroku. Po nocích tak společně s Ječmenou testují kvalitu mouky, pečou a ochutnávají a dopřávají obyvatelům Kamenoroku chutné pečivo všeho druhu.
Kovářka Andula Kovářová
Co jiného může dělat dcera kováře, než trhat zuby? To nikdo neví, a tak je trhá. Oproti svému otci má tu výhodu, že většinou se kleštěmi trefí na správný zub napoprvé. A většinou ho dokáže vytáhnout tak zručně, že ani Živanu Bujnou k nebožákovi volat nemusejí. A protože ví, že bolest zubů může být převeliká, krom svých ostatních kovářských povinností po městečku chodí a zuby obyvatelům kontroluje.
Alchymista Tomáš Marný
Sám sebe Tomáš nazývá alchymistou a rád vzletně říká: „Alchymie je hledání moudrosti a alchymistovým cílem je sebezdokonalení“. Obyvatelé Kamenoroku mu říkají Bouchající Pokustón, protože jeho pokusy většinou nedopadnou podle plánu. Ale někdy mají jeho pokusy i praktické využití. Jako když pomáhal Jonášovi vypudit skunka z hokynářství: Nedopadlo to sice podle plánu, ale skunk už se nikdy nevrátil, Jonáš si postavil hokynářství nové a Tomas měl vyzkoušený novoroční ohňostroj.
Nimrodka Ninoslava Nimrodová
Ninoslavy revír sahá od Vidím do Nevidím, Kamenorok nevyjímaje. Povahou je to opravdu lesní žena, které je dobře v lese mezi stromy, mravenci, jeleny a kukačkami. Když je s námi v městečku delší dobu, rychtář Smil jí vždy musí zabavit pušku a zamknout ji na sedm západů na radnici. Ninoslava pak obchází Kamenorok stejně jako revír, a jakýkoliv nepořádek jí žhaví do ruda a běda těm, kteří ho tam udělali. Všechna zvířata v městečku opečovává a do přírody vrací. Když jí přinesete opuštěnou blešku, určitě nepochybíte. Bude nadšená.
Písař Matouš Písařík, za svobodna Nepsal
Těžký život má písař v Kamenoroku. Skoro všechno si lidé ústně vyřizují. Jen občas nějaká smlouva je třeba zaznamenat, nebo dopis příbuzenstvu po poštovním kurýru poslat, supliku k městské radě připravit. A tak chodí po městě a své služby nabízí: „Vlnka sem, vlnka tam, písmo kam se podívám, brko, papír, kalamář, dopis bude za groš váš.“ A protože má rád příběhy, velmi ochotně vám i bez zlaťáku vaše dopisy přečte.
Hrobník Josef Krumpáč
Josef je nejmladším hrobníkem, který kdy v Kamenoroku žil. Když mu bylo 10 let, jeho rodiče přejela parní lokomotiva, zatímco naháněli jejich zaběhlou kravku. Sám pak své rodiče pohřbil na našem hřbitově a už u nás zůstal. Vězte, že je to opravdu vzácnost, když řekne víc jak 3 slova. Jen někdy se v šenku u medového pití rozpovídá a pak ho můžete slyšet vyprávět: „Od té doby jsem hrobníkem, abych mohl být každý den s těmi, které miluji. Udržuji zde klid pro mrtvé a hlídám jejich území už 8 let.“
Čtvrtláník Berta Podhrázská
Rod Podhrázských, kteří hospodaří na pozemcích pod hrází vyschlého rybníka nedaleko Kamenoroku, má v širém okolí pověst těch nejlepších farmářů. Rodiče Berty vždy toužili po synovi, ale poštěstilo se jim mít 3 dcery. Nejstarší Berta po svém otci zdědila čtvrtku lánu, na kterém hospodaří. Přes svůj útlý věk už také patří mezi špičku mezi místními farmáři. Své vypěstované plodiny každý den dodává do Kamenoroku a kolem poledne je rozdává potřebným.
Ponocný Dunaj Nespavý
Slyšte Dunajův roh hloubavý, když noční hodiny nám hlásí. K rohu i chvalozpěv přidá a mocný hlas se nese tmou: „Odbila desátá hodina. Chval každý duch Hospodina. Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden.“ V noci Kamenorok proti zlodějským šejdířům hlídá, červeného kohouta od našich stavení odhání. Kamenorok může projít i poslepu, zná ho stejně dobře jako noční nebe a hvězdy. V noci bdí a přes den spí, proto se nedivte, pokud se vám bude zdát, že odpovídá tak trochu zasněně.
Hodinářka Annika Časná
Dochvilnějšího člověka, než je Annika byste nenašli. Má zlaté ručičky, kterými se řídí sluneční hodiny a její hodinky jsou přesnější než Pražský orloj. To by musel blesk do pranýře uhodit a tím ji v chalupě zabednit, aby Annika někam přišla pozdě. Úplně nejhorší je, když nás o žních spolu s Dunajem budí před kuropěním, abychom včas vyrazili na farmu pomáhat Bertě. A máte slyšet to spílání, když se Dunaj s večerkou třeba jen o pár minutek zpozdí. I přesto, že pro Anniku není nikdy času dost, na vás si vždycky čas najde.
Potulný nádeník Habřek Pecin
Habřek má toulavé nohy, které ho pořád lákají za další a další obzor. Prochodil mnoho měst a vesnic, cestou si hledá práci a na každém místě chvilku pobude. Když nejsou zlaťáčky, ochotně pomůže i za nocleh a kousek chleba. Říká, že nejlépe by mu bylo v teple za pecí, kdyby už nemusel udělat ani krok. Ale my už mu to nevěříme, protože vždy po nějakém čase putuje dál. Do Kamenoroku se ale pravidelně vrací, možná proto, že u nás je pořád práce dost a rádi ho tu vidíme.
Forman Pivek Kvašen
Přiveze, odveze, doveze, uveze, naveze, proveze, rozveze, vyveze, poveze, zaveze, sveze, převeze …
Prostě forman jak má být, to je náš Pivek. Je pořád v jednom letu, nezastaví se ani na chvilku, a tak není divu, že ani obrázek od něj nemáme.
A tady je máte pěkně všechny pohromadě a ve velkém 🙂
