Ráno při snídani se těšíme na kolo štěstí. Letos si můžeme zatočit dokonce víckrát. Ale jen když odevzdáme správné odpovědi na pohádkový kvíz.
Dopoledne si pro nás Petronela připravila plán, abychom měli ještě krásnější sny, než doposud. Říká, že nebe je vlastně dost nudné, protože je tam málo barev. Proto si vyrobíme pestrobarevné polštářky pro sladké sny. A když už budeme celí zapatlaní, přidáme si k nim i naše bílá trička.
Celý den se střídají jednotlivé týmy a vytvářejí svoje budoucí překvapující barevné kombinace. Ostatní oddíly mezitím využívají čas třeba k vytvoření oddílové vlajky.
A k vlajce si všichni vymysleli i názvy oddílů. Nyní tak v Bylonebylově můžeme potkat Hejkalnice, Win(a)ře, Vlčí mrkve, modré Žluté psy a Houby v džinu.
Podobně zapatlaní, ale z jiného důvodu, byli kuchtík Pejsek, kuchtička Kočička a dalších 6 vedoucích. Připravovali celé odpoledne večeři a váleli “miminka” – oblíbené táborové jídlo, kterého musí být vždy celá várnice. Všechna miminka zmizela dřív, než bys řekl: „Za sedmero vršky“.
Večer na naši horkou linku volala paní z Propadlé Lhoty. Signál je u nich opravdu mizerný, takže spojení několikrát vypadlo. Z toho mála, co slyšíme, vyplývá, že paní má dceru Bohdanku, kterou jako by někdo vyměnil. Z hodné, pracovité a usměvavé dcery se stala líná a odmlouvající Bohdana. Jako by nestačilo, že kdysi přišla o své syny.
Slíbili jsme, že se pokusíme za nimi příští den dojet a prověřit, co se vlastně stalo. Celé je to divné, takové věci se u nás normálně nedějí. Musíme jít na pomoc (od toho jsme tady) a vezmeme zítra děti s sebou.
