Skládáme zážitky jako kamínky
Poslední den jsme vstali brzy a hned po snídani jsme začali balit. Společně jsme se rozloučili a naši členové postupně začali odjíždět do svých domovů. Všichni jsme se domů těšili, ale určitě se nám bude stýskat. Doufáme, že se co nejdříve opět shledáme. Bylo nám s vámi krásně, jako každý rok. A jako každý rok se nám už teď stýská. Krásný, úspěšný a zdravý rok vám přejí členové Kamenného řádu.
Už od rána v táboře panovala slavnostní nálada. A to je dobře, protože máme důvod slavit. Povedlo se nám zničit Historixe a zachránit budoucnost. Naše dvě statečné kuchařinky již od rána připravovali slavnostní hostinu. My jsme zatím mohli vyhlásit pořadí týmů a rozdat si ocenění. Letos se nejlépe dařilo Ametistům, ale ostatním týmům utekli opravdu jen o pár minut. Všechny týmy bojovaly jako lvi a každý tým byl v něčem nejlepší. Pro tento slavnostní den jsme také povolali fotografy, kteří
Probudili jsme se v přítomnosti, která tentokrát opravdu vypadala tak, jako před tím, než jsme začali cestovat časem. Chybu jsme zřejmě napravili, minulost i přítomnost zůstala stejná. Teď musíme znovu chytit Historixe a zařídit lepší budoucnost. Kde a jak ho ale najdeme? Vyslali jsme zvědy na pátrání, ti se poměrně rychle vrátili s důležitými informacemi. V současnosti na tomto místě řádí hned několik gangů, každý gang má svého vůdce. Pak je tu ovšem vůdce všech gangů dohromady, takzvaný Big Boss.
Ráno jsme se opravdu ocitli zpátky v roce 1607. Děti měly obavy, abychom znovu nenarušili běh času a navrhly, abychom zpět na Orlík vyslali někoho, kdo tam s námi předchozího dne nebyl. Moudrý Kámen to vyhodnotil jako velmi rozumný nápad. Bude mnohem bezpečnější, když nebude hrozit, že v minulosti potká někdo z nás sám sebe. Hned ráno se tedy dva naši členové, kteří tuto podmínku splňovali, vydali na cestu. My se zatím pustili do posilování týmového ducha, abychom byli připraveni
Ráno jsme se probudili zpět v přítomnosti. Na Orlíku se zdálo být vše v pořádku. Artefakt byl na svém místě a Historix pořád uvnitř. V klidu jsme se tedy nasnídali a pořádně si prohlédli hrad i jeho okolí, které jsme mohli pozorovat z vysoké hradní věže. Zabalili jsme si věci, rozloučili se s panem kastelánem a poklidnou chůzí jsme se vydali zpět do tábora. Nikam jsme nespěchali, cestou jsme pouze přemýšleli, co uděláme s artefaktem. Krátce před cílem jsme se
Probudili jsme se v roce 1607. Z večerního čtení kroniky nám bylo jasné, že se musíme neprodleně vydat na Orlík. Předchozí den se nám povedlo nalézt také truhličku s neznámými pergameny a obrázky krajiny. Po prozkoumání a přečtení včerejšího úryvku nám došlo, že to pravděpodobně budou ony mapky od Viléma Hory. Podle míst v nich zakreslených to vypadalo, že částí, které aktivují artefakt, je deset. Rozhodli jsme se, že si mapky rozdělíme a každý oddíl se cestou vypraví na jiné
Den v období páry byl velmi hektický. Hned ráno po probuzení jsme potkali Gustava Fridricha a skupinku jeho vědců. Vypadali šíleně a jen se vychloubali, co skvělého vynalezli, že to hodlají předvést na světové výstavě v Londýně a že určitě vyhrají. Nikdo z nás by prý nic takového sestrojit nedokázal. Chvíli jsme vyzvídali, až se nakonec prořekli – hodlají světu představit stroj, který učiní vejce nerozbitnými. Pokud pomocí tohoto stroje upustíme vejce z výšky dvou metrů, to dopadne skořápkou na
Ráno ve 14. století bylo vcelku poklidné. V podhradí se pohybovalo pár zdejších obyvatel. První část dne jsme věnovali průzkumu a seznamování se se zdejší kulturou. Zjistili jsme, že Karlštejn je v této době opravdu přístupnější než jindy, hlídaný ovšem je. Pár strážných tedy pravděpodobně budeme muset nějakým způsobem obejít. Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme nahoru k hradu. Zjistili jsme, že cestou je třeba projít třemi střeženými branami. Pokud jimi projdeme bez úhony, dostaneme se až do nejstřeženější